Tábor Kožlany 1987 - Rohlové

Dr. přírodních věd Vratislav Ledeč měl zásluhu na tom, že jsme se letos vypravili v jeho stopách do černé Afriky. Po řece Róhl až do Agundy a ještě dále neprozkoumanou a těžko prostupnou krajinou s řadou nebezpečí a záludných nepřátel. Závěrem našeho putování se stala dosud neznámá piramida, jež ukrývala v sobě poklady nejen materiální, ale také duchovní.

Rok uplynul jako voda, my scházíme se znova …, tak začíná písnička dětí při zahájení táborových dnů. Však než zazněla, museli družináři splnit v Kožlanech úkol a předat označeným osobám malý dárek. Hned ráno, dne druhého, se vyzvědači snaží co nejlépe popsat své družině cestu, kterou právě absolvovali a také označit místo úkrytu symbolů soupeřících družin. V OZ vynikli ve vytrvalosti tj. v běhu na 3 km Jindra s Martinem. Odpoledne vyrobit pro tábor něco NEJ… to snad nebyl tak těžký úkol, jako se obléci jen jednou rukou s tím, že ta druhá neustále drží ešus naplněný vodou. Nesení medicimbálu na vyrobených nosítkách cestou necestou, bylo jakousi přípravou pro dorostence, kteří záhy vyrážejí na Mravenčí skály zdolávat dosti náročné lezecké cesty. Druhý den se pak vždy jeden průzkumník svezl ve vlaku z Kožlan do Strachovic a zpět a přitom splnil i část úkolu do etapovky. Pro Hróšu a Šárku se stal málem osudným postup po laně s pytlíky na hlavě. Když už byli dostatečně spleteni, měli se vrátit do tábora. Jenže "„neztratili se oni, ale ztratil se jejich tábor“. Zato triatlonisti se nejdříve šli léčit do bahna nad Vožehákem, než vyrazili na trať této náročné soutěže. Při výletě nás přivítaly hned dva hrady Libštej a Krašov a tak všichni byli utrmáceni víc než dost. Zajímavými boji se opět skvěl Vožehák. Zde na dvou prknech lanem spojeni bojovali nalosované dvojice proti sobě. A ne vždy vítězil favorit. To by jistě potvrdil i Antoušek, kterého převálcovala Pavlína. To ale je tu už poklad. Po namáhavé trase se všichni dostávají na Žiďák, kde mají otevřít hrobku a vyzvednout poklad. Že to byla jenom kamufláž nakonec pochopily všechny družiny a tak pravý poklad se vyzvedával u Praotce stromů. Při závěrečném táboráku se loučíme s letošní etapovkou slovy pana Thoreaua: