Tábor Kožlany 1985 - Jestřábi

Historie života v naši zemi je bohatá a tak nás Jestřábi zavedli o 1000 let zpět do dob neklidných, do dob neustálých bojů o holý život. Že se dalo žít a přežít potvrdila odvážná Střelka a také naši táborníci.

Překvapením měl začít ten letošní tábor! Překvapením však ze strany dětí, kteří po vystoupení z autobusu v Kožlanech se rozprchly do všech směrů a měly napadnout tábor ze všech stran. Leč dobře připravená akce špatně dopadla, neboť, než mohl být zahájen útok, se vzbouřila příroda a strhl se pěkný slejvák. Než se všichni rozkoukali byli promočení a plánovaný útok s připraveným přivítáním se rozmočil. Přesto že ještě nejsme všichni ráno usušeni vyrážíme, po naškrábání dostatečného množství brambor, na hry do lesa. Až třetí den si na nás vyšlápla Střelka z Jestřábů, museli jsme dokázat rychlost, sílu, odvahu a hlavně stabilitu, při převozu vody do tábora na káře. Lezení, střelbu i serfování někteří z nás již znali z minule. Stejně jako plnění disciplín OZ. Zde se blýskl výkonem přes dva km malý Jára, když vystartil s ostatními a náča v domnění, že toho brzy nechá, na to nereagoval, zrodil se možná i světový rekord této kategorie. Večer nás opět vítá les. Tentokráte máme sebou baterky a tak to za chvíli na pahorku vypadá jako na karnevalu. Krutý úkol byl vyluštit mapku z březové kůry a pak ještě poslat vzduchem zprávu. Tady určitě byly u všech družin značné rezervy. Daleko zábavnější bylo shazování soupeře ze serfu boxerkou připevněnou na dlouhém klacku. Ale i družináři museli s nápadama ven. Připravili totiž program pro ostatní dvě družiny. A tak vzniklo přemostění přes bazének, událo se rodeo na kládách a také se střílelo na písmena.

A to už tu byla neděle. Soutěží na chůdách jsme strávili dopolední čekání na návštěvy. Ještě v neděli večer odešla skupina „dorstva“ na Krašov, kde u Berounky přespali a na druhý den pak pro zbytek tábora připravili slanění, přemostění a ještě zabezpečili výstup skálou. Při průzkumu horolezecké cesty musel Jarda v okamžiku, kdy ještě neměl zhotovený štand, odskočit asi z pěti metrů na suťovisko. Naštěstí doskočil šikovně a udělal ještě jakýsi parakotoul a tak se mu nic nestalo. Po zdařilém výletu jsme se opět vrhli na hry. Lakros, bedminton a v podvečer volejbal proti Kožlanům s vítězným koncem. Večer pak stezka odvahy. Každý měl v noci jít sám bez baterky na místo, které mu ještě za světla ukázali vedoucí. I slzičky si přišly na své, neboť to byla jedna z nejnáročnějších stezek odvahy vůbec. Druhý den jsme si vyzkoušeli jak se dá přenést oheň někam daleko. Pár popálenin se sice objevilo, ale jinak to šlo. Aby netvořil program jenom náča, přišel se svou trochou do „mlýna“ i Uganda. Vyjednal v JZD Dřevec bramborovou brigádu, které se i sám dokonce zúčastnil a opravdově tam makal. Odpolední veršíčková štafeta byla zakončena zdravovědou. Nová soutěž nazvaná „Vodní a podvodní hrátky“ vzbudila oprávněnou pozornost rekreantů ve středisku. Ještě pěkně zmrzlí vyrážíme na šíleně moc kilometrů v honbě za pokladem. Nakonec o výsledku rozhodla chladná hlava družinářky Jiřinky. A to už je tu předposlední den a sním olympiáda, stavba táboráku a závěrečný táborák. V olympijských bojích byla překvapivě nejúspěšnější a absolutní vítězkou se stala Jíťa Luňanda. Večer po vyhlášení všech možných výsledků, přesně ve 22,oo hodin poprvé se sejímá vlajka za svitu pochodní a za zpěvu závěrečné Kožlanské hymny. Slzičky tečou proudem, vždyť někteří z nás už příští rok nemají nárok!!! Ale mládí se vypořádá se vším a tak smutek jde stranou, zábava pokračuje a kytary hrají ještě dlouho do tmavé noci. V neděli v poledne je už vše zabaleno, autobus přistaven, ale nákladní auto nikde!!! A tak ještě jednou přicházejí ke slovu Ugandovi styky s Kožlaňáky. Sežene auto a nakonec se stihne ještě v odpoledních hodinách i vyložení. Tak zase příští rok!