Tábor Kožlany 1978 - Odvážný Nik

Odvážný Nik byl zpracován podle knihy Eduarda Štorcha Hrdina Nik. Je to příběh skupiny chlapců z dob dávno minulých, kdy v našich zemích zcela vládlo právo silnějšího, z dob, kdy ani malí chlapci si nebyli jisti svými životy před nepřáteli. Nešlo však jenom o boj, šlo hlavně o chytrost a umění přežít i ve svízelných podmínkách tehdejší drsné přírody.

Dalo by se říci, že příjezd na tábořiště jako normálně. Však mezi vedoucími našemi a domorodci kožlanskými proběhlo intenzivní jednání, o jehož obsahu jsme byli hned druhý den zpraveni. Ráno, ihned po snídani vyrážíme v kompletní sestavě objevit úkryt a tábořiště dívčího kmene Vlaštovek z místního pionýra a máme za úkol lstí či silou ukořistit vlajku jejich. Zprvu se zdálo jako neproveditelné, leč po několika fingovaných útocích ze všech stran se podařilo rekům našim se za zády Vlaštovek dostat, zástavu jejich v rychlosti uzmout a lstí tuto zástavu i z tábora jejich vynésti. Obránkyním sličným však po chuti to příliš nebylo a tak jisté rozpaky až rozladění v nich tím vyvoláno bylo.

Však naše myšlenky již k večeru se ubíraly, neboť s Hrdinou Nikem se seznámiti máme. Pro spousty her známých i nových jsme rychle zapomínali na utíkající čas. A protože ani noční hry nepřišly hned z počátku zkrátka o zábavu nebyla nouze. Do herního i pracovního dění velmi dobře zapadla i jízda na neosedlaném koni, coby druhá etapa Nika. Zlaté nugety v nás na chvíli vyvolaly snahu být co nejvíce bohatí, ale „nočníkovka“ z Nika myšlenky na bohatství rychle zahnala. Moc makání na hlavu přinesl Nik, když chtěl abychom získali vodu do kotlíku z potoka, ke kterému jsme se však nesměli přiblížit blíže než 7 metrů. Pomalu nám docházelo jakou věc k splnění úkolu použít, leč ani pak to jednoduché skutečně nebylo.

Od velkého zápřahu nás na chvíli osvobodili rodičové naši, jež na návštěvu se dostavili. Při večerním táboráku se pak vedoucí naši připravovali na výlet do Rakovníka, kde hlavní náplní měla být exkurze v pivovaru. Proto i večerní trénink. Jenže pivovar jsme si prohlédli, piva či jiných nápojů ani neokusili a tak vše zachrániti musela hospoda nedaleká. Vedoucí naši na sobě zklamání nedali ni znát a prohlásili, že „ to pivo by bylo stejně sladké a že si dají raději poctivý „Gambáňo“ doma.

Než se vyrazilo na další šlapandu na Krašov, musely si všechny družiny erb vyrobiti, by na cestě té strastiplné, označená každá družina mohla býti. Pozornost my cestou vzbuzovali tím značnou a k tomu ještě více pomohlo pátrání po zajímavostech a historii některých vesnic, jimiž jsme procházeli. Konec pobytu se kvapem plížil. Pro poklad vyrážíme k Praotci stromů. Však varováni jsme z pokladu loňského a tak manipulace s pokladem je opatrná velmi. V závěru tábora jistě i zajímavostí bylo, že místo Trpaslíků sloužili jednu službu Myšáci. Ztratili totiž na výletě moc důležitý dopis a jako výkupné sjednána byla služba navíc. Před závěrečným táborákem ještě jedna náročná soutěž proběhla. Hlídky, z každé družiny tři, si v soutěži všestrannosti nic nezadávali rychlostí jelenům, mrštností veverkám a šikovnosti mistrům světa. Však jak rychle soutěž tato proběhla, tak rychle uteklo i celých 14 dní. Závěrečný táborák na rozloučenou přinesl nejen vyhlášení vítězů v hlavních soutěžích, ale také řadu písniček, scének, krásných vzletnatých řečí, jež u některých citlivějších i slzičku do oka vehnaly. A pak už jen poslední večerka, poslední pohled na noční jasnou oblohu a poslední noc. Druhý den pak shon a balení, mytí a balení a pak už jen odchod a doprava domů, počuchat si opět našeho chomutovského smogu.